Faii má půlroční vztah. Skoro sedmi-měsíční.

Samochvála smrdí.

On?

Je všechno co jsem kdy chtěla mít.

Zrzek (oj nebojte nejde mi o vzhled ale je to hezký já vždycky chtěla zrzka).

Upřímnej.Kupodivu pravdomluvnej,někdy až moc,ale o to je to vtipnější.

Vtipnej.

Smutnej.

Naoko veselej.

Zranitelnej.

Křehkej.

Navenek strašnej tvrďák-vtipálek.

ťuňta.taková miška!

A já?

Já se nezměnila.

Nic se nezměnilo.

Sračky.Nádech.Výdech.

Den.Noc.

Poslední nadechnutí pak jich přijde dalšich milion.

Ztracená.

Znechucená.

Vystrašená.

Nervózní.

Nevím jak to vyjádřit.

Kdyžtak si přečtěte článek z mých dvacetin.Je to stále stejný.

Opravdu má ještě cenu v každém článku zmiňovat jak je mi líto že jsem tu zase tak dlouho nebyla?

Každý máme svý důvody.

Já prostě neměla o čem psát.

Maximálně tak o tom že jsem šla na záchod a dala mu dárek.Stejně jako každý den.

Film který mě nedávno hodně zaujal.

Možná proto že Ewan je pro mě jeden z nejnádhernějších herců.(Ano tento film jsem si vybrala díky němu,ale snad každý pochopí že jen kvůli němu se mi nelíbí,Star Wars v kterých hrál jsem nikdy neviděla ani se na ně dívat nebudu jen proto že tam hraje)

A k tomu nádherná Eva Green.

Taky by mne nenapadlo že by se mi film o zkáze lidstva,kterých je tu už mnoho a mnoho ještě bude,mohl líbit,ale opravdu se mi líbí.

Velice.

Možná proto že to není jenom o zkáze.

A ta hudba k tomu --- Max Richter.

A další film s Ewanem,ano který jsem taky nedávno viděla jsou Začátky/Beginners.

Na csfd píšou že je to komedie,tak trochu ano,tak hodně ne.

Nádhernej film.

Ovšem pro pořádně vyspané a čilé.

Jinak hrozí usnutí.

A s nádhernou herečkou k Ewanovi.

Miluju Ewana.Možná taky proto že i můj Cook/ne Cook vypadá jako Ewan.:)

Kdy jindy se ozvat než když je vám dvacet.

8 let si pěkně hniju.

I když začátky byly ještě nádherný oproti tomu co je teď.

Záměrně jsem se celýmu blogovýmu světu vyhýbala. Nechtěla jsem psát ani nic číst. Nechtěla. Můj chorý mozeček si moc dobře uvědomoval že když je tak šťastně zamilovaný a tráví většinu času jenom se svým milovaným, že by se neměl chovat tak jak se chová.

Vždyť i kámoška si myslela že je všechno O.k jen díky tomu že přišla láska.

Opravdu si myslíte že je to tak povrchní?.(povrchní myslím jako na povrchu).

Nejde o lásku o sex o kámoše o rodiče o peníze o zdraví o krásu o lepší pocit.

Chápete to?

To že mám ho, to že si to bez něho nedokážu už představit, to že vím že mňa má rád aj když ví jak to se mnou je, i když neví všechno, to že je tak strašně podobnej, to nic nemění na tom, že bych luskla prsty a byla usměvavá holka.

Může mě milovat jak chce, můžu ho milovat jak chci, ale stejně budu nenávidět tenhle svět a sebe na tomhle světě ať už to bude jakkoli. Ať už budu jakkoli šťastné všemi směry. Nemám si na co stěžovat. Nemám.

A já si nestěžuju na to co mám a co bych mohla mít.

Já si stěžuju na to co mám, co nechci, a co jsem se nikdy neprosila. Neprosila jsem nikoho abych musela žít. Neprosila jsem nikoho abych spadla do sraček. Ale spadla. A snažila jsem se dostat ven. Snažila. Snažila víckrát. Snažila. A už se prostě snažit nebudu a dožiju s pocitem jak to všechno kolem sebe nenávidím a vlastně miluji.

všechno nejlepší.

Třese se mi celé tělo.Neustojím na nohách.Nevím co se děje.Jím.Možná tou trávou.Možná těma sračkama.Kdoví.Nikdo.Třeba konečně umřu.

Jde se ven.

Kam?

Kdoví.

Hlavně že mám trávu.

Hlavně že nemusím pít.

Tráva.

Cigarety.

Dneska si nebudu hrát na tu usměvavou holčičku.

Stop sebeničení.

Stop hrání si na něco.

Poďme ukázat tu pravou tvář.

Nebudu si hrát na to co nejsem.

Jsem unavená.

Víc než kdykoliv předtím.

Ale to jsem vždycky.

Kam až tohle dojde.Kdoví?.Uauauauu.

Je snad zbytečné se neustále omlouvat za mou nepřítomnost.

Né že by nebyl čas.Toho je až moc.

Co se děje?

Asi nic. Nic nového pod sluncem.

Projížděla jsem články co jsem zde doposud napsala a za všechny bych si vylískala.

Takhle to vypadá že jsem vážně stupidní člověk že?

Furt si jenom stěžuju. Na všechno. Na všechny. Na mě. Na můj chorý mozeček.

Ale je chorý? Nebo si jenom přeju aby byl? Vážně můžu být tak zvrácená abych si libovala v tom cítit se tak pod psa?

Vážně je možný abych byla 2x?.Aby si jedna strana uvědomovala,ale ta druhá ji přesvědčila o opaku?

Proto se to ve mě tak bije? Nebo kurva proč?

Proč se kurva ti lidi všemu tak úsmívaj? Čemu se smějou? Co je tak zpičeně vtipného na tomhle světě?. Co?.Vypadl vám snad zub,nebo co?

Nejde a nemůžu to zastavit.

Nemůžu.

Nechci.

Zastavte to!

Vypněte to někdo!.Já už nechci myslet,přemýšlet,vzpomínat,myslet,přemýšlet,neustále myslet.Zastavte to prosím!

Už mě nebaví se přetvařovat jak je všechno happy. Když pro mě to happy není. Nebaví mě to před ním. Ale musím,musím,protože když to nedělám,když se chovám tak jak chci je to ještě horší. On to nikdy nepochopí,stejně jako nikdo jiný,nedokážu to vysvětlit,nikomu a nikdy. A ani nechci. Nechci mu to vysvětlovat. Já s ním vlastně ani nechci být. Nechci. Prostě nechci. Nechci. Stanu se závislá a pak co?. Pak to prostě všechno zase skončí a já si budu moct vymáchat svůj mozek v záchodě abych se totálně nezbláznila!. Mám ho neuvěřitelně ráda. Miluju když sem s ním.Ale tohle mi za to nestojí vážně ne. Nechci slyšet ať se snažím. Já se snažím. A moc. A moc,protože ho mám moc ráda a nechce se mi to jenom tak ukončovat. Ale lepší teď než potom.

Já prostě. Momentálně teď. Nesnesu ani samu sebe. Natož tak ještě někoho jiného. Je mi jasné že s ním stejně budu dál,že to neukončím, na to je mi s ním moc dobře.

ALE KURVA!

Ať to ukončí on,prosím,prosím,prosím.

Dostávám se do větších sraček.

Všechno se to valí. Nemůžu dýchat. Nemůžu nic. Nechci. Nechci. Nechci dýchat.

Prosím.

Prosím.

Já už se nechci víc znechucovat. Víc se nenávidět. Víc se štítit sama sebe.

Já chci být ta holka co řeší v kolik má vstávat aby si upravila vlasy. Jakou zvolí rtěnku. Co si poslechne za hudbu. Za co utratí peníze.

Prosím.

prosím.

Už to vypněte.

Někdo.

Vím. Pomož si sama. A taky že si pomůžu. Až najdu sílu. (Ne že bych se zabila,jenom vyhledám lepšího psychologa,na kterého ovšem nemám peníze,takže buď počkám až se zblázním a dostanu se tam sama,a nebo si počkám do té doby než si budu vydělávat a na pokraji zoufalství si ho zaplatím sama)

(VÁŽNĚ SE TU NENAJDE NĚKDO KDO BY MĚ ZA TY MOJE KECY CHTĚL OCHOTNĚ ZABÍT?)

Chňa.

trapko!

Spláchni se do záchodu.

ještě před tím se vymáchej v těch krásných sračkách.

nikdy nepochopíš co ostatní chápou.

a oni nikdy nepochopí tebe.

ale k čemu ti to je když je potřebuješ.

otřískaj si hlavu o chodník.

upadni ze schodů.

už kurva něco udělej.

Připadá mi to jako věčnost co jsem naposled psala.

Připadá mi, že se událo moc věcí než bych dokázala unést.

Ze začátku bych se chtěla všem omluvit za svou neaktivnost, za neodpovídání, za neozývání se.

Všem.

Nechtělo se. Nemohlo se.

Vlastně se mi nechce ani teď ale někdy to stejně budu muset ze sebe dostat.

I když vlastně ze sebe nic asi nedostanu, ne to co bych chtěla,ale považujme za pokrok že píšu.

i když o ničem.

Výlet do Anglie se konal.

Nakonec z toho byl týden a něco.

Dokonalost. Nevědět kde spát. Ulehnout konečně do postele po celém dni stráveném taháním těžké krosny na zádech a hledáním střechy nad hlavou.

památky.

nechutné obchody.

různorodost lidí která přestala šokovat po pěti minutách protože to ani jinak nešlo.

ochota druhých pomoci.( i když jenom z blbou radou na cestu)

automatická omluva při vražení. (i když je automatická potěší)

vrátím se tam.

jenom našetřím peníze a práci si najdu předem.

S Cookem se to má tak.

Chodili sme na stejnou základku. Byl v jiné třídě. To jsme se ani nezdravili,nevnímali. V osmnácti začala má povolená éra chodit do hospody. Po ní přišlo užívání si s kluky. A on byl první. (Nespala jsem s nikým,podotýkám že jsem si jenom užívala). Přerušeně s ním přerušeně s jinými. Před dva a půl měsíci už jenom s ním. Všichni říkali že spolu chodíme, i když sme spolu nechodili,jenom se tak o víkendu chovali. Pak se vyspal s jínou. (kdo by se mu divil).

Blížila se Anglie,přestala jsem si s ním užívat,a dala mu možnosti. ať si vybere co chce. jestli si užívat dál nebo toho nechat nebo co. A on že mě má rád a že chce být jenom se mnou. a tak sme spolu. skoro tři týdny. a mám ho moc ráda.a vidím na něm,že mě má taky rád. a to mě děsí.

to nemůže.

prostě ne.

a tak se mi to chce ukončit.

a vidím jak moc sme si podobní.

zničení.

a to mě děsí ještě víc.

stahuju se dolů.

on mě nestahuje on v tom nehraje roli.

to jenom můj mozek teď přemýšlí nad věcmi nad kterými nepřemýšlel.

teda přemýšlel a hodně.

ale teď ještě víc.

a to jsem si myslela že to víc nejde.

Asi se začnu ozývat častěji aby to dávalo smysl i mému mozku. tohle totiž ani já nechápu.

Mohla bych psát každý den. Moje hlava má milion milion myšlenek. Zmůžu se maximálně na zachumlání do peřiny. Pak třesu se svým tělem abych se nezbláznila a přemýšlím nad těma milionama běžnejma věcma které bych měla udělat, jen kdybych byla schopná se zvednout a jít to udělat.

Nechutnost.

Mňamka!

Kručí mi v břiše.

A to mám jít na "rande".

Dobře neříkejme tomu rande, jde se na pivo, ale u nás to tak považovat můžeme.

Bude to trapné,třasavé ruce, neustálá kontrola, trapné ticho.

Ale co byste neudělali proto abyste dotyčného viděli že.

My hloupé.

Já hloupá.

Asi se zblázním. Kolikrát si říkám že by to bylo lepší. Že by se to alespoň někam posunulo.

Něco cvaklo.

Ale dneska je mi fajn. Příjemně mi hrabe, zpívám si, tančím si. Hodinu a půl se chystám /a to se prosím pěkně nemaluji ano/ tak jenom doufám že se někam půjde. /cha cha/.

Přečtěte si Říši snů od Remarque to jest můj důvod dnešního čučení do nebes a přihlouplýho pousmívání.:)

Jaj.Musím se smát tomu jak jsem komická.

Co se týče ono chlapce, kterého označuju za dvojče Cooka. Je zvláštní kolik věcí si člověk z-ničeho-nic uvědomí. Já vlastně ani nechci aby mě měl rád. To by ještě mohlo znamenat že spolu budeme mít něco jako "vztah" a ta představa ve mě vyvolává jenom jedno velké fuj. Stačí když to vidím kolem sebe a je mi zle. Taky mi došlo že nemusím vymýšlet žádné plány jak s ním nepařit, ale prostě a jednodušše s ním pařit přestanu. To je mi ale myšlenka. Jsem to ale chytrá slečna. A zdůvodňovat mu to vlastně taky nemusím.

Já ho mám ráda.

On mě má asi taky rád.

Ale já víc.

A vysvětlujte mu že ste pošuk, kterého asi nikdy nepochopí.

Takže tak. Na co se srát.

Co se týče Anglie.

Odjezd 5.října.

Příjezd bude překvapení ale je to dřív než jsem čekala.Takže jedu spíš na takový dýl-než-měsíc výlet. Ale máme zařízené ubytování. Nebo spíš víme kam se máme jít zeptat, kde nás ubytujou.

Bude to zajímavé.

Jinak někdy se třesu celý den a nemůžu to zastavit a připadám si jako ti staří lidé kteří za sebou mají těžký život.

Nekoukám na sebe na nic nekoukám.

Šla bych se vyblít pokaždé když mě něco napadne.

Ale jinak se mám fajn.

Někdy vám popíšu své myšlenkové pochody. Myslím že by to mohlo být hodně zábavné. Neboli trapně puberťácké.

Nemůžu.

Už prostě ne.

Mám hlad a půjdu se najíst.

Před chvilkou jsem došla z jednoho piva.

A byli z toho tři. A tráva.

A i když pro každého jiného by to bylo málo, pro mne je to až moc.

Tedy až moc, abych zase všechno zkazila.

Jsem trapná, když jsem opilá.

Mluvím trapně když jsem opilá. A oni to vědí. Vážně.

Měla jsem chuť to ukončit. Měla. Tak jsem mu nakecala že si teď "užívám" s někým jiným. Nevěřil mi. A to skoro den a půl to vypadalo že mi bude věřit. Po tomhle. Už ví že jsem mu kecala. A zase jsem si uletěla. A zase budu čekat do víkenud, a zase mi nenapíše aniž by chtěl, a zase mi nenapíše do té doby dokud nebude 23:00 v pátek večer a já se neobjevím v naší oblíbené hospodě a on se bude divit kde jsem.

Mám ho ráda až moc.

Až víc než bych chtěla.

A to bolí.

protože vím že on mě tak nemá rád.

jako nikdo nikdy neměl.

bolí to.

a přitom toho prostě nemůžu nechat.

obzvlášť když se napiju.

zní to smutně.

přitom je to vlastně tak strašně moc trapný.

ale napsané to vždycky zní jinak.