kup mi cigarety a pořádně tě obejmu!

31. července 2014 v 16:24 | faii

Dnes jsem tak nechtěně vlezla na váhu a za 1 měsíc a 15 dnů mám dole 3.5 kg tedy vážím 60.8 kg a ano mám to spočítané do posledního gramu.
Na to, že nic nedělám to jde, pořád lepší než kdyby to bylo o 3.5 kg nahoru že. Ale žádná sláva to taky zrovna není.
Jinak nic nového jen se dnes nemůžu vysrát.
 

ray donovan

31. července 2014 v 15:31 | faii |  inspirující


Ray Donovan je takový můj malý oblíbený seriál na vyplnění pauzy, kdy u ostatních seriálů je mrtvo.
Právě běží 2. sezóna.
Ray je takový uklízeč no ale o tom to tak ani není, jako spíš o jeho pošahaný rodince v který být já, uteču někam na druhý konec světa. A on sám je kretén, kterého sice milujete, ale chtěli byste si před něj stoupnout, vynadat mu do čuráků a pořádně mu rozbít rypák.
Ale to je jedno - hraje tam Katherine.


tož tak.


patti smith. godspeed

19. července 2014 v 23:57 | faii


konec fňukání.
ne nakašlete si, ale pořád si budu stěžovat a pořád se budu s něčím srát, abych se pak mohla trápit a cítit se zle.
nesnáším koloběh tohoto života. Chtěla bych se nebát zvířat, nebát se noci, nebát se být sama v jakémkoli domě a pak bych mohla začít chtít chovat ovce, žít v opuštěném domě uprostřed ničeho a bez obav přežít noc o samotě.
Nejím. Ono teda jím jedno dvě jídla denně, díky čemuž nehubnu samozřejmě ale ani nepřibírám snad i když si příjdu čím- dál - víc nafouklá.
do plavek už tohle léto nikdy nepůjdu! nikdy! hnus vidět se pak po koupání v zrcadle.
chtěla bych mít myslánku a ukládat si do ní všechny ty žvásty co mi mozek dokáže neustále vymýšlet každý den a pořád dokola. chtěla bych spát a spát a cítit se moc přespaně aby se mi nechtělo zase nic jiného než spát.
chtěla bych psát něco smysluplnějšího.
chtěla bych být něčím výjmečná abych mohla mít aspoň jedno-procentní pocit, že by mi mohl někdo něco závidět.
chtěla bych pomoct a obejmout starou paní, která většinu svého života pečuje o svou těžce postiženou a na lůžko upoutanou dceru. chtěla bych mít její povahu a nepřemýšlet nad kokotinama. mít to smíření. tu laskavost a ochotu vůči druhým. usmívat se na druhé.

měla bych jít spát ale chtěla jsem něco napsat.

 


kop do hlavičky fai - kopni se do hlavičky!

12. června 2014 v 15:10 | faii


Skoro se až bojím to napsat. Ani ne napsat jako to konečně přiznat. Fai ztloustla tak jak ještě nikdy ne. (smích)
Dostala jsem se na váhu 64.3 kg. Nechápejte mě špatně. Uvědomuji si, že to není žádné závratné číslo z kterého bych se měla hroutit a začít si odřezávat špeky z těla. Pro mne je to ale číslo, které jsem na váze ještě neviděla. Na druhou stranu dobrý odrážecí můstek aaaaa jedeme fai musíme to dát dolů.
Při 167 cm mám 23 bmi. Uá fuj!
Ano stydím se za sebe kurva.(smích)
Jde se do boje!


help! i need somebody! help!

14. května 2014 v 12:01 | faii

Jak nastavit tu hloupou fotku při komentářích.
Nemyslím u vašich ale u mých které dávám k vám.
Nastavené to mám v profilu, ale stejně se žádná fotka nebo avatar nebo co to je, nezobrazuje.



dredy tady dredy tam!

7. května 2014 v 12:23 | fai |  inspirující


Já prostě miluju všechno co je dredatý. Převážně slečny. Pravda i chlapce. Máma si myslí že "zlá doba" mě donutí je sundat velice brzy ať už kvůli práci nebo v budoucnosti kvůli dětem. Matka s dredy? (katastrofa!) No já si mami myslím, že můžu být skvělá máma i s dredy. Je to až komické ta stará škola, ale pochopitelné. Co se týče práce ano, je až smutné jak se na dredatý lidi kouká. Co dred - to špina. Fuj tebe tady nechceme, ještě nám to tu zavšivíš. Máš dredy? - to určitě kouříš aj trávu no ně?

V DREDU se vši nezdržují - nemaj kde. Ovšem! Šampon proti vším je skvělá pomůcka pro dredy i když vši nemáte. Perfektně je pročistí což je jednou za čas opravdu potřeba. To se mě ale ještě netýká.

Miluju miluju svoje dreďátka!. A je fakt že jsou docela časově náročné. Nikdy jsem tolik času vlasům nevěnovala jako teď. Ale co bych pro svoje mimušata neudělala. (smích)










nasrat

16. dubna 2014 v 20:04 | fai


Já vím a moc se omlouvám zase ta velká odmlčecí doba.

Hrozně moc se změnilo. Cvičila jsem až jsem docvičila a 3 týdny jsem nemohla chodit. Tak jsem na měsíc přestala znechucená sama sebou a mým tělem že nedokáže zabrat ani na 30 minut denně. Najela jsem na klidnější režim a cvičím dál pěkně pomaloučku polehoučku.

Za 1 měsíc se mi podařilo nabrat 6 kilo. Né že bych měla nějaké přežírací období právě naopak. Málo jídla v nesprávnou dobu, nevhodný pití, stres.

Mám dredy. Teda jsem v první fázi dredů. Další příjde zhruba za čtvrt roku kdy svou rodinku kompletně doplním ještě pár kousky. Ale jeden z dalších mých velkých snů je splněn - hurá fai!

Mám brigádu na delší dobu konkrétně do konce roku 2014. Jsem za ni ráda, budu ráda za ty peníze díky kterým si konečně něco pořídím, poplatím dluhy, koupím co potřebuju jako třeba dioptrický brýle.

Má máma je v rozkladu. Aspoň mi to každý den tvrdí. A já vidím že je a poznám to na ní ale už nemám chuť jí s tím jakkoliv pomoct. Každá rada, každé vyslechnutí je jen ztracený čas. Jako by mě absolutně neposlouchala a za dva měsíce příjde s tím co jí říkám každý den a já si jen ťukám na čelo.
Možná bych měla chuť pomáhat ale zklamala mě tak jak jsem od ní nikdy nečekala. Víte takový to jak něco nechcete říct rodičům jenom aby se o vás nebáli, nemysleli si že něco udělali špatně, že si ničeho nevšimli.
Tak já jsem jednoho dne na mámu všechno vyklopila. Ona provedla podrobný "gůgling" zajistila mi 2 sezení u jejich pracovní psycholožky měla zájem asi tak 14 dní a ahoj problém vyřešen!
A teď po půl roce? Mám dredy, mám práci = jsem šťastná!
Nechci se na ni dívat, mluvit s ní natož tak poslouchat jakou má opět depresi.
Nesnáším její věty jak jsem konečně šťastná. Jak jí neustále opakuju že "mít práci" moje sračky v hlavě nevyřeší. Je to jako křičet na hluchýho. Ona se pak jenom usměje a mele o svém.
Mámu jsem vždycky brala jako nejlepší kámošku. Drbem, kecáme o všem. Potřebuju vypadnout z bytu a mít je z krku.
Otec stále stejný - ne promiň mami na tebe je možná milej ale já budu pořád ta holka co se s ním nikdy nechtěla bavit a radši šla za maminkou.
Promiň tati, že potom co jsi po mně řval 30 minut v kuse jak jsem neschopná kráva kvůli tomu že neuklidím vysavač, nebo jak jsi řval na moje kamarády že mluví nahlas nebo dalších milion věcí, promiň že jsem nepřiběhla a neobjala tě.

Jsem totálně vyčerpaná. Ne fyzicky.
Každý den brečím, když můžu tak u sebe když ne tak na záchodě, aspoň chvíli o samotě.
Potřebuju to vybrečet, tiše vykřičet, utřít slzy a jít dál dělat co se ode mně očekává.
Pravidelně se sesypávám a nevím jak to mám vysvětlit bobanovi, který si myslí že je to kvůli němu.
Nějak to řeknu.

Miluju vás. Pokud možno smějte se a mějte se.




kate moennig

6. února 2014 v 14:14 | fai |  inspirující


by Tasya Van Ree

Existuje pouze jeden člověk s kterým bych dokázala podvést svého chlapce. A to pouze s ní. (pod podmínkou, že vše natočím - jeho podmínka)
Je neuvěřitelná. Nikdy se oficiálně nevyjádřila ke své orientaci. Minimálně je bisexuální, což dokazují fotky bulvárních plátků, takže ten sex by byl možný. (smích)








smashed

31. ledna 2014 v 20:02 | fai |  inspirující



Alkohol je prostě mňamka. Zábava vám příjde zábavnější, sex nejlepšejší, rozhovory na nejdokonalejší úrovni ( i když pro střízlivého diváka to tak není). V momentě, kdy se začnete počůrávat na nevhodných místech, už to taková sranda není a chcete ven.

Nenásilné přesto reálné. Takové pohodové pokoukání přesto ze života. Moc se mi líbilo.



kušuj

28. ledna 2014 v 15:45 | fai


Předem se omlouvám Zoe : opravdu se omlouvám, ale i tento článek bude o lásce. I když to nebude ani tak o tom, jaký máme vztah s chlapcem, jako tak o tom, co k němu cítím.

Nedokážu pochopit, že se mnou stále je. Mám velký problém s tím, věřit mu, že mě má rád. I když to někde v koutku duše vím, nedokážu pochopit ten fakt, že by mě mohl mít někdo rád, že bych mu mohla věřit. Je to složitý, strašně komplikovaný, téměř celou dobu nemůžu dýchat.

Jsme spolu strašně moc dlouho a já ještě ani nedokázala poznat jeho rodinu. Né že by nebyly příležitosti, ale mám strach. Nechci aby mě někdo hodnotil jako přítelkyni, protože vím, že co by přítelkyně, stojím za hovno. Ze stejnýho důvodu se ani nebavím s jeho kamarády.

Umři faii umři, ať už to nemusíš řešit.

Jsem neschopná - hádám se, kříčím, dělám scény, rocházím se furt, jako promiň, kdyby se takhle choval on nejsme spolu ani den.(smích)
A on se stejně pořád chová skvěle. A když jenom minimálně pochybí hned se toho chytnu a udělám z toho "velkou věc", velkou řešku, jenom abych se měla o čem hádat.

Rozcházím se, hledám tam kde nic není, jenom proto že se mi chce tak strašně moc utýct z toho všeho. Už nemyslet za nás dva (nemyslím za nás rozhodovat, to v případě mojí osoby, dělají vždycky ti ostatní je to pro mne, v každodenních rozhodnutích jako kde půjdem na pivo?, jednodušší) myslím, že už nás nemůžu brát jako "samostatnou jednotku", partnery, partnery na život, já tak nechci být braná.


Odteď můžeš zase číst Zoe, tohle už jsou opět moje stěžovací kecičky.

Je skvělé mít zase místo, kde to můžu napsat. Kde to můžu někomu říct.
Možná kdybych uměla mluvit o tom, co cítím, nemusela bych nic řešit.
Jenže, jsou věci, který nemůžeš říct, protože se do situace nehodí. Jsou věci, které neřekneš, protože se bojíš je říct nahlas. A jsou věci, které řekneš, protože víš, že je v daný moment dotyčný chce slyšet a víš že i když je řekneš a ten druhý pozná že to říkáš jen proto že chce, nechce slyšet nic jiného.

Stále cvičím, až mi to přijde divný, že jsem ještě nepřestala. Ale nemám chuť přestat. Zatím je to na dobré cestě.

čučím

27. ledna 2014 v 2:36 | fai |  inspirující

Mišmaš seriálů, které mne zaujaly, či jsem si je zamilovala natolik, že na ně koukám neustále dokola.

1. Terapie




CSFD + všechny díly 1. série na webshare (mimochodem skvělý "stahovač" - rychlý a bezplatný)

Terapie, jak už se podle názvu dá poznat, je seriál v kterém každý den psycholog Marek (Karel Roden - velkej to fešák) řeší problémy svých pacientů. Každý den v týdnu jeden člověk. 5 postav neustále se opakujících v jejich daný den.
2. série nám finišuje, možná už dofinišovala, popravdě nevím stihla jsem nakoukat jen prvních 14 dílů.


2. Orange is the new black




Za některé chyby v mládí se holt platí. Ženská věznice + relativně slušná dívka Piper Chapman si musí holt zvykat. Seriál založený podle memoárů Piper Kerman.
Musím podotknout, že hlavní postava Piper mě neuvěřitelně sere. (smích). Naštěstí seriál není jen o ní. Vtipné, návykové, nemohla jsem se odtrhnout.
2. série bude co nevidět.


3. The L Word



Los Angeles. Svět plný lesbiček. Miluju tenhle seriál. Už jen kvůli gay tématice. To že někdy tlachaj o hovnech, no přiznejme si, kdo ne? A Shaneeee. Ó ty děvko, tebe bych klidně nechala. (pardon, ale ona je fakt dost dobrá - smích).
Jop a jestli na to někdo bude koukat - originál je vážně lepší než dabing. I když nemůžu být objektivní, 4x jsem to shlédla v originále všech 6 sérií a až pak slyšela dabing.

Další zase zítra nebo pozítří.




about time

24. ledna 2014 v 17:40 | fai |  inspirující


Sto lidí. Sto chutí.

Já tento film miluji. Ano miluji. Viděla jsem ho již 4. a klidně si ho zkouknu znova. Vždycky mě uklidní, pobaví znovu a znovu a dodá naději, že i taková láska existuje ať už mezi partnery nebo rodinou.

Božský Bill Nighy - ten jeho úsměv s pohupem je neodolatelný. Zrzounek Domhnall Gleeson - kdo by nemiloval ten jeho kukuč. Rachel McAdams - to že je milý stvoření, je jasný jen na ni kouknete. Lydia Wilson - roztomile kouzelná sestra.




Někdo říká že je to sračka, divnej doják, tohle už tu bylo. A co tu nebylo? Hele vy fajnoví kritici, když se vám to na co koukáte nelíbí, tak na to prostě nekoukejte a nekomentujte. Ušetřte si zdravý rozum!




motivejšn

24. ledna 2014 v 16:34 | faii |  cvičit fai cvičit


Já vlastně nikdy neměla pevný tělo. Je mi 22 a po celou dobu jsem jako rozteklej špek. Neberu se jako extra tlustou, ani normálně tlustou, ale rozhodně nejsem štíhlá.

Trvalo mi 10 let než jsem si uvědomila, že můžu shodit milion kilo, ale stejně budu rozteklá. Možná je to docela směšné, ale ano, trvalo mi to tak dlouho, opravdu si uvědomit že jinak než pohybem to nepůjde.

Ženy v naší rodině jsou všechny stejné, včetně mě. Štíhlé nohy, vypouklé bříško, menší či větší kozy, boky souměrné s rameny. Ovšem to bříško. Vypadáme jako pernamentně těhotné. Čili motivejšn číslo 1. rozhodně je: podiv se kolem sebe a nechtěj tak skončit. (a nejlépe bojovat od mlada kdy to jde vlastně samo, oproti tomu jak to půjde pak).

Motivejšn číslo 2. : už jen ta představa! Už jen ta představa že budu mít pevný tělo. Že se v létě projdu v plavkách bez toho aniž by se mi něco houpalo při chůzi ( beru jenom kozy, ty se houpat můžou).

Motivejšn číslo 3: velice spjatá s číslem 2. Nosím pouze volný trika. Těsný kalhoty klidně ale těsný tričko opravdu ne. Ono to bříško nezakryjou ani velký prsa. A chci si vzít tohle (obrázek níže) nemusí to být přesně tohle ale něco na ten způsob.


Legíny a triko krátce pod pupek. Ovšem musí to vypadat takhle. Ne abych měla zařízlý špek, vypouklý břicho. Pěkně plochoučký abych si viděla v klidu na stehna.

Motivejšn číslo 3. : a sama se divím že to sem píšu. Chci se doprdele líbit sama sobě. Vědět, že to jak vypadám jsem si zasloužila. A taky, kdo by se nechtěl líbit svému chlapci. On by mě sice miloval i se sto kily, ale já, já sama za sebe, se mu prostě chci líbit. Né že bych musela, ale chci!



bla bli blach

23. ledna 2014 v 19:56 | fai


Nic moc nového se neděje. Začínám cvičit, ale o tom víc až za 10 dní. Už jen za 8 vlastně. Nechci o tom mluvit teď, protože jak se znám, má snaha může skončit ze dne na den, tak to nechci zakřiknout. Jím normálně tak jak chci. Dám si kolu kdy chci a kompenzuju to tím že jinak piju pouze vodu a kafe. O víkendu piju alkohol. Hulím. Kouřím. A ne zdravě jíst nehodlám. Ani málo. Ani moc. Prostě zdravá střední cesta. (zdravá střední cesta pro mě).
Snažím se mít fajn. A jde to kurevsky těžko. Ale na to se v životě nehraje. Na to ohledy nikdo nikdy brát nebude. Takže se vzchopím budu se snažit a pokud se zničím tak budiž, aspoň budu vědět že jsem to zkusila. A někde cestou budu hledat tu svoji pravou.
Tak mi držte palce. Chci se vrátit do světa blogů a utajení.
Ne anorexie a hladu. Nechápejte mě špatně. A pokud mě tak někdo bere věřte že jsem nikdy ana nebyla ani nebudu.
Mějte se krásně.
A smějte se. I když by to mělo být jen ironicky. Smích je krásnej!



fuck off

22. ledna 2014 v 18:53 | fai |  inspirující