Mohla bych psát každý den. Moje hlava má milion milion myšlenek. Zmůžu se maximálně na zachumlání do peřiny. Pak třesu se svým tělem abych se nezbláznila a přemýšlím nad těma milionama běžnejma věcma které bych měla udělat, jen kdybych byla schopná se zvednout a jít to udělat.
Nechutnost.
Mňamka!
Kručí mi v břiše.
A to mám jít na "rande".
Dobře neříkejme tomu rande, jde se na pivo, ale u nás to tak považovat můžeme.
Bude to trapné,třasavé ruce, neustálá kontrola, trapné ticho.
Ale co byste neudělali proto abyste dotyčného viděli že.
My hloupé.
Já hloupá.
Asi se zblázním. Kolikrát si říkám že by to bylo lepší. Že by se to alespoň někam posunulo.
Něco cvaklo.
Ale dneska je mi fajn. Příjemně mi hrabe, zpívám si, tančím si. Hodinu a půl se chystám /a to se prosím pěkně nemaluji ano/ tak jenom doufám že se někam půjde. /cha cha/.
Přečtěte si Říši snů od Remarque to jest můj důvod dnešního čučení do nebes a přihlouplýho pousmívání.:)
ty jsi takovej rozkošnej blázínek, fai.
závidím ti, že se nemaluješ!
uzdička je jako by takovej ten kousíček kůže co máš zevnitř pod hornim rtem spojenej s dásní? víš? a mam v tom kroužek) určitě si to už viděla:)
a užij si rande!