Co se děje?
Asi nic. Nic nového pod sluncem.
Projížděla jsem články co jsem zde doposud napsala a za všechny bych si vylískala.
Takhle to vypadá že jsem vážně stupidní člověk že?
Furt si jenom stěžuju. Na všechno. Na všechny. Na mě. Na můj chorý mozeček.
Ale je chorý? Nebo si jenom přeju aby byl? Vážně můžu být tak zvrácená abych si libovala v tom cítit se tak pod psa?
Vážně je možný abych byla 2x?.Aby si jedna strana uvědomovala,ale ta druhá ji přesvědčila o opaku?
Proto se to ve mě tak bije? Nebo kurva proč?
Proč se kurva ti lidi všemu tak úsmívaj? Čemu se smějou? Co je tak zpičeně vtipného na tomhle světě?. Co?.Vypadl vám snad zub,nebo co?
Nejde a nemůžu to zastavit.
Nemůžu.
Nechci.
Zastavte to!
Vypněte to někdo!.Já už nechci myslet,přemýšlet,vzpomínat,myslet,přemýšlet,neustále myslet.Zastavte to prosím!
Už mě nebaví se přetvařovat jak je všechno happy. Když pro mě to happy není. Nebaví mě to před ním. Ale musím,musím,protože když to nedělám,když se chovám tak jak chci je to ještě horší. On to nikdy nepochopí,stejně jako nikdo jiný,nedokážu to vysvětlit,nikomu a nikdy. A ani nechci. Nechci mu to vysvětlovat. Já s ním vlastně ani nechci být. Nechci. Prostě nechci. Nechci. Stanu se závislá a pak co?. Pak to prostě všechno zase skončí a já si budu moct vymáchat svůj mozek v záchodě abych se totálně nezbláznila!. Mám ho neuvěřitelně ráda. Miluju když sem s ním.Ale tohle mi za to nestojí vážně ne. Nechci slyšet ať se snažím. Já se snažím. A moc. A moc,protože ho mám moc ráda a nechce se mi to jenom tak ukončovat. Ale lepší teď než potom.
Já prostě. Momentálně teď. Nesnesu ani samu sebe. Natož tak ještě někoho jiného. Je mi jasné že s ním stejně budu dál,že to neukončím, na to je mi s ním moc dobře.
ALE KURVA!
Ať to ukončí on,prosím,prosím,prosím.
Dostávám se do větších sraček.
Všechno se to valí. Nemůžu dýchat. Nemůžu nic. Nechci. Nechci. Nechci dýchat.
Prosím.
Prosím.
Já už se nechci víc znechucovat. Víc se nenávidět. Víc se štítit sama sebe.
Já chci být ta holka co řeší v kolik má vstávat aby si upravila vlasy. Jakou zvolí rtěnku. Co si poslechne za hudbu. Za co utratí peníze.
Prosím.
prosím.
Už to vypněte.
Někdo.
Vím. Pomož si sama. A taky že si pomůžu. Až najdu sílu. (Ne že bych se zabila,jenom vyhledám lepšího psychologa,na kterého ovšem nemám peníze,takže buď počkám až se zblázním a dostanu se tam sama,a nebo si počkám do té doby než si budu vydělávat a na pokraji zoufalství si ho zaplatím sama)
(VÁŽNĚ SE TU NENAJDE NĚKDO KDO BY MĚ ZA TY MOJE KECY CHTĚL OCHOTNĚ ZABÍT?)
Milá Fai,rozpolcený je úplně každý.. Jedna strana je srdce a druhá mozek.. Tudíž srdce miluje, chce, zároveň je nešťastné, bojí se.. produkuje ty silné pocity.. no a mozek to všechno kontroluje a snaží se je krotit.. když si čteš články, tak ti říká, moc si stěžuješ.. když si happy s přítelem, tak říká, dej si bacha, stejně to dopadne blbě, vztah není pro tebe.. Taky jsem rozpolcená.. ve všem, tudíž tě chápu. Co ti poradit? jen to nehroť.. nech to plynout, ono se to samo vyvine přesně tak, jak má. Jestli ho miluješ a jsi s ním šťastná, tak není co řešit.. Neměj strach.. a ohledně tvých stavů.. teď mu o nich asi neříkej, jste na začátku.. ale třeba by je v budoucnu pochopil.. když jste spolu začali chodit, musíte mít něco společného.. a pochybuji, že by sis nabalila nějakého ignoranta, který se nedokáže vcítit do druhého ;) Hezký den Kočko