Připadá mi to jako věčnost co jsem naposled psala.
Připadá mi, že se událo moc věcí než bych dokázala unést.
Ze začátku bych se chtěla všem omluvit za svou neaktivnost, za neodpovídání, za neozývání se.
Všem.
Nechtělo se. Nemohlo se.
Vlastně se mi nechce ani teď ale někdy to stejně budu muset ze sebe dostat.
I když vlastně ze sebe nic asi nedostanu, ne to co bych chtěla,ale považujme za pokrok že píšu.
i když o ničem.
Výlet do Anglie se konal.
Nakonec z toho byl týden a něco.
Dokonalost. Nevědět kde spát. Ulehnout konečně do postele po celém dni stráveném taháním těžké krosny na zádech a hledáním střechy nad hlavou.
památky.
nechutné obchody.
různorodost lidí která přestala šokovat po pěti minutách protože to ani jinak nešlo.
ochota druhých pomoci.( i když jenom z blbou radou na cestu)
automatická omluva při vražení. (i když je automatická potěší)
vrátím se tam.
jenom našetřím peníze a práci si najdu předem.
S Cookem se to má tak.
Chodili sme na stejnou základku. Byl v jiné třídě. To jsme se ani nezdravili,nevnímali. V osmnácti začala má povolená éra chodit do hospody. Po ní přišlo užívání si s kluky. A on byl první. (Nespala jsem s nikým,podotýkám že jsem si jenom užívala). Přerušeně s ním přerušeně s jinými. Před dva a půl měsíci už jenom s ním. Všichni říkali že spolu chodíme, i když sme spolu nechodili,jenom se tak o víkendu chovali. Pak se vyspal s jínou. (kdo by se mu divil).
Abyste pochopili on prostě je takový a nemyslím si že by mi mohl být věrný,mám takový pocit,že není takový typ,i když mi tvrdí že když má rád tak je,ale kdoví,každopádně bych chtěla zdůraznit,že i kdyby mi byl nevěrný tak mi to nevadí,protože vím jak to myslí,chápu ho,vidím to prostě v něm,ale nedokážu to vysvětlit.
Blížila se Anglie,přestala jsem si s ním užívat,a dala mu možnosti. ať si vybere co chce. jestli si užívat dál nebo toho nechat nebo co. A on že mě má rád a že chce být jenom se mnou. a tak sme spolu. skoro tři týdny. a mám ho moc ráda.a vidím na něm,že mě má taky rád. a to mě děsí.
to nemůže.
prostě ne.
a tak se mi to chce ukončit.
a vidím jak moc sme si podobní.
zničení.
a to mě děsí ještě víc.
stahuju se dolů.
on mě nestahuje on v tom nehraje roli.
to jenom můj mozek teď přemýšlí nad věcmi nad kterými nepřemýšlel.
teda přemýšlel a hodně.
ale teď ještě víc.
a to jsem si myslela že to víc nejde.
Asi se začnu ozývat častěji aby to dávalo smysl i mému mozku. tohle totiž ani já nechápu.
to ani nezkoušej (ukončovat).. když jsi se k tomu konečně rozhoupala, tak to nekaž..:) Užívej si to, miluj.. vždyť to je to, po čem si vždycky toužila.. jen se nesmíš bát.. O rozchodu uvažuj až přestaneš mít ráda a vztah tě bude nudit.. Ne teď. Kdyby ti to nevyšlo napořád, tak alespoň nasbíráš zkušenosti.. Už ti vztah nebude připadat tak "nemožný". Vydrž. Neboj se! Prosím. .. jinak jsem ráda, že jsi se zase vrátila.. (teda čekala jsem na dopis) ale teď alespoň přibudou články ;)