ťup.

15. července 2013 v 20:15 | Fai



jak bych to shrnula.
hubnutí je mi tak nějak jedno. Prostě moc nejím. Když mám chuť na tyčinku tak ji prostě sním. Když nemám hlad tak prostě nejím. Žádný přežírání. Klidně si dám brambůrky ve dvě hodiny ráno. Necvičím. A tak dlouho, jako že se hodně dlouho držím na 55 kg, jsem už hodně dlouho nebyla.
ale kdyby to šlo níž nemůžu říct že by mi to vadilo.

jinak se mám prostě skvěle.
Žádná práce tudíž žádné peníze. Tudíž žádné cigarety a žádný alkohol. I tak jsem teď strávila celý týden v alkoholovém opojení a bylo mi více-méně skvěle (rodiče přítele odjeli,čili volný byt a spousta známých-neznámých kamarádů). Ještě že mám elektronické cígo.

Chci práci.Chci peníze.Chci cíga.Chci alkohol.(nechci se opíjet každý den to zas ne ale aspoň mít tu možnost jít v pátek do hospy na akci). A vůbec všeobecně někam vyrazit třeba do blbýho kina ale kdo mi to zaplatí? Rodiče mi platí už tak i dost-moc-velice hodně už jenom kvůli tomu chci peníze.

no a dál. Vídat denno-denně vyčerpanou mamku jen kvůli tomu, že otec neudržel ptáčka v budce, je na hovno. A že s vás několik let dělá vola už tuplem. I tak tu máme druhou šanci během které se vlastně stejně nic nezměnilo. I tak jak radí milion psychologů po celém světě musíme vydržet. Protože to on se chudáček trápí a musí se odmilovávat. Kdybych měla milióny na kontě tak to tak nemuselo být. Ale co by rodiče neudělali pro dceru.

Třikrát hurá. A já jdu srát. (a to doslova) pardon za mou upřimnost.
 


Komentáře

1 Emily Emily | Web | 1. srpna 2013 v 3:53 | Reagovat

S penězma jsem teď také na štíru. I když mám luxusní přívidělel... mám prostě problémy z nakupováním:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.