Leden 2014

find yourself

31. ledna 2014 v 20:03 | fai |  inspirující




smashed

31. ledna 2014 v 20:02 | fai |  inspirující



Alkohol je prostě mňamka. Zábava vám příjde zábavnější, sex nejlepšejší, rozhovory na nejdokonalejší úrovni ( i když pro střízlivého diváka to tak není). V momentě, kdy se začnete počůrávat na nevhodných místech, už to taková sranda není a chcete ven.

Nenásilné přesto reálné. Takové pohodové pokoukání přesto ze života. Moc se mi líbilo.


i hate everyone

28. ledna 2014 v 15:53 | fai |  inspirující



kušuj

28. ledna 2014 v 15:45 | fai


Předem se omlouvám Zoe : opravdu se omlouvám, ale i tento článek bude o lásce. I když to nebude ani tak o tom, jaký máme vztah s chlapcem, jako tak o tom, co k němu cítím.

Nedokážu pochopit, že se mnou stále je. Mám velký problém s tím, věřit mu, že mě má rád. I když to někde v koutku duše vím, nedokážu pochopit ten fakt, že by mě mohl mít někdo rád, že bych mu mohla věřit. Je to složitý, strašně komplikovaný, téměř celou dobu nemůžu dýchat.

Jsme spolu strašně moc dlouho a já ještě ani nedokázala poznat jeho rodinu. Né že by nebyly příležitosti, ale mám strach. Nechci aby mě někdo hodnotil jako přítelkyni, protože vím, že co by přítelkyně, stojím za hovno. Ze stejnýho důvodu se ani nebavím s jeho kamarády.

Umři faii umři, ať už to nemusíš řešit.

Jsem neschopná - hádám se, kříčím, dělám scény, rocházím se furt, jako promiň, kdyby se takhle choval on nejsme spolu ani den.(smích)
A on se stejně pořád chová skvěle. A když jenom minimálně pochybí hned se toho chytnu a udělám z toho "velkou věc", velkou řešku, jenom abych se měla o čem hádat.

Rozcházím se, hledám tam kde nic není, jenom proto že se mi chce tak strašně moc utýct z toho všeho. Už nemyslet za nás dva (nemyslím za nás rozhodovat, to v případě mojí osoby, dělají vždycky ti ostatní je to pro mne, v každodenních rozhodnutích jako kde půjdem na pivo?, jednodušší) myslím, že už nás nemůžu brát jako "samostatnou jednotku", partnery, partnery na život, já tak nechci být braná.


Odteď můžeš zase číst Zoe, tohle už jsou opět moje stěžovací kecičky.

Je skvělé mít zase místo, kde to můžu napsat. Kde to můžu někomu říct.
Možná kdybych uměla mluvit o tom, co cítím, nemusela bych nic řešit.
Jenže, jsou věci, který nemůžeš říct, protože se do situace nehodí. Jsou věci, které neřekneš, protože se bojíš je říct nahlas. A jsou věci, které řekneš, protože víš, že je v daný moment dotyčný chce slyšet a víš že i když je řekneš a ten druhý pozná že to říkáš jen proto že chce, nechce slyšet nic jiného.

Stále cvičím, až mi to přijde divný, že jsem ještě nepřestala. Ale nemám chuť přestat. Zatím je to na dobré cestě.

čučím

27. ledna 2014 v 2:36 | fai |  inspirující

Mišmaš seriálů, které mne zaujaly, či jsem si je zamilovala natolik, že na ně koukám neustále dokola.

1. Terapie




CSFD + všechny díly 1. série na webshare (mimochodem skvělý "stahovač" - rychlý a bezplatný)

Terapie, jak už se podle názvu dá poznat, je seriál v kterém každý den psycholog Marek (Karel Roden - velkej to fešák) řeší problémy svých pacientů. Každý den v týdnu jeden člověk. 5 postav neustále se opakujících v jejich daný den.
2. série nám finišuje, možná už dofinišovala, popravdě nevím stihla jsem nakoukat jen prvních 14 dílů.


2. Orange is the new black




Za některé chyby v mládí se holt platí. Ženská věznice + relativně slušná dívka Piper Chapman si musí holt zvykat. Seriál založený podle memoárů Piper Kerman.
Musím podotknout, že hlavní postava Piper mě neuvěřitelně sere. (smích). Naštěstí seriál není jen o ní. Vtipné, návykové, nemohla jsem se odtrhnout.
2. série bude co nevidět.


3. The L Word



Los Angeles. Svět plný lesbiček. Miluju tenhle seriál. Už jen kvůli gay tématice. To že někdy tlachaj o hovnech, no přiznejme si, kdo ne? A Shaneeee. Ó ty děvko, tebe bych klidně nechala. (pardon, ale ona je fakt dost dobrá - smích).
Jop a jestli na to někdo bude koukat - originál je vážně lepší než dabing. I když nemůžu být objektivní, 4x jsem to shlédla v originále všech 6 sérií a až pak slyšela dabing.

Další zase zítra nebo pozítří.



ach ta láska

27. ledna 2014 v 1:38 | fai |  inspirující





about time

24. ledna 2014 v 17:40 | fai |  inspirující


Sto lidí. Sto chutí.

Já tento film miluji. Ano miluji. Viděla jsem ho již 4. a klidně si ho zkouknu znova. Vždycky mě uklidní, pobaví znovu a znovu a dodá naději, že i taková láska existuje ať už mezi partnery nebo rodinou.

Božský Bill Nighy - ten jeho úsměv s pohupem je neodolatelný. Zrzounek Domhnall Gleeson - kdo by nemiloval ten jeho kukuč. Rachel McAdams - to že je milý stvoření, je jasný jen na ni kouknete. Lydia Wilson - roztomile kouzelná sestra.




Někdo říká že je to sračka, divnej doják, tohle už tu bylo. A co tu nebylo? Hele vy fajnoví kritici, když se vám to na co koukáte nelíbí, tak na to prostě nekoukejte a nekomentujte. Ušetřte si zdravý rozum!




motivejšn

24. ledna 2014 v 16:34 | faii |  cvičit fai cvičit


Já vlastně nikdy neměla pevný tělo. Je mi 22 a po celou dobu jsem jako rozteklej špek. Neberu se jako extra tlustou, ani normálně tlustou, ale rozhodně nejsem štíhlá.

Trvalo mi 10 let než jsem si uvědomila, že můžu shodit milion kilo, ale stejně budu rozteklá. Možná je to docela směšné, ale ano, trvalo mi to tak dlouho, opravdu si uvědomit že jinak než pohybem to nepůjde.

Ženy v naší rodině jsou všechny stejné, včetně mě. Štíhlé nohy, vypouklé bříško, menší či větší kozy, boky souměrné s rameny. Ovšem to bříško. Vypadáme jako pernamentně těhotné. Čili motivejšn číslo 1. rozhodně je: podiv se kolem sebe a nechtěj tak skončit. (a nejlépe bojovat od mlada kdy to jde vlastně samo, oproti tomu jak to půjde pak).

Motivejšn číslo 2. : už jen ta představa! Už jen ta představa že budu mít pevný tělo. Že se v létě projdu v plavkách bez toho aniž by se mi něco houpalo při chůzi ( beru jenom kozy, ty se houpat můžou).

Motivejšn číslo 3: velice spjatá s číslem 2. Nosím pouze volný trika. Těsný kalhoty klidně ale těsný tričko opravdu ne. Ono to bříško nezakryjou ani velký prsa. A chci si vzít tohle (obrázek níže) nemusí to být přesně tohle ale něco na ten způsob.


Legíny a triko krátce pod pupek. Ovšem musí to vypadat takhle. Ne abych měla zařízlý špek, vypouklý břicho. Pěkně plochoučký abych si viděla v klidu na stehna.

Motivejšn číslo 3. : a sama se divím že to sem píšu. Chci se doprdele líbit sama sobě. Vědět, že to jak vypadám jsem si zasloužila. A taky, kdo by se nechtěl líbit svému chlapci. On by mě sice miloval i se sto kily, ale já, já sama za sebe, se mu prostě chci líbit. Né že bych musela, ale chci!



bla bli blach

23. ledna 2014 v 19:56 | fai


Nic moc nového se neděje. Začínám cvičit, ale o tom víc až za 10 dní. Už jen za 8 vlastně. Nechci o tom mluvit teď, protože jak se znám, má snaha může skončit ze dne na den, tak to nechci zakřiknout. Jím normálně tak jak chci. Dám si kolu kdy chci a kompenzuju to tím že jinak piju pouze vodu a kafe. O víkendu piju alkohol. Hulím. Kouřím. A ne zdravě jíst nehodlám. Ani málo. Ani moc. Prostě zdravá střední cesta. (zdravá střední cesta pro mě).
Snažím se mít fajn. A jde to kurevsky těžko. Ale na to se v životě nehraje. Na to ohledy nikdo nikdy brát nebude. Takže se vzchopím budu se snažit a pokud se zničím tak budiž, aspoň budu vědět že jsem to zkusila. A někde cestou budu hledat tu svoji pravou.
Tak mi držte palce. Chci se vrátit do světa blogů a utajení.
Ne anorexie a hladu. Nechápejte mě špatně. A pokud mě tak někdo bere věřte že jsem nikdy ana nebyla ani nebudu.
Mějte se krásně.
A smějte se. I když by to mělo být jen ironicky. Smích je krásnej!



fuck off

22. ledna 2014 v 18:53 | fai |  inspirující