kušuj

28. ledna 2014 v 15:45 | fai


Předem se omlouvám Zoe : opravdu se omlouvám, ale i tento článek bude o lásce. I když to nebude ani tak o tom, jaký máme vztah s chlapcem, jako tak o tom, co k němu cítím.

Nedokážu pochopit, že se mnou stále je. Mám velký problém s tím, věřit mu, že mě má rád. I když to někde v koutku duše vím, nedokážu pochopit ten fakt, že by mě mohl mít někdo rád, že bych mu mohla věřit. Je to složitý, strašně komplikovaný, téměř celou dobu nemůžu dýchat.

Jsme spolu strašně moc dlouho a já ještě ani nedokázala poznat jeho rodinu. Né že by nebyly příležitosti, ale mám strach. Nechci aby mě někdo hodnotil jako přítelkyni, protože vím, že co by přítelkyně, stojím za hovno. Ze stejnýho důvodu se ani nebavím s jeho kamarády.

Umři faii umři, ať už to nemusíš řešit.

Jsem neschopná - hádám se, kříčím, dělám scény, rocházím se furt, jako promiň, kdyby se takhle choval on nejsme spolu ani den.(smích)
A on se stejně pořád chová skvěle. A když jenom minimálně pochybí hned se toho chytnu a udělám z toho "velkou věc", velkou řešku, jenom abych se měla o čem hádat.

Rozcházím se, hledám tam kde nic není, jenom proto že se mi chce tak strašně moc utýct z toho všeho. Už nemyslet za nás dva (nemyslím za nás rozhodovat, to v případě mojí osoby, dělají vždycky ti ostatní je to pro mne, v každodenních rozhodnutích jako kde půjdem na pivo?, jednodušší) myslím, že už nás nemůžu brát jako "samostatnou jednotku", partnery, partnery na život, já tak nechci být braná.


Odteď můžeš zase číst Zoe, tohle už jsou opět moje stěžovací kecičky.

Je skvělé mít zase místo, kde to můžu napsat. Kde to můžu někomu říct.
Možná kdybych uměla mluvit o tom, co cítím, nemusela bych nic řešit.
Jenže, jsou věci, který nemůžeš říct, protože se do situace nehodí. Jsou věci, které neřekneš, protože se bojíš je říct nahlas. A jsou věci, které řekneš, protože víš, že je v daný moment dotyčný chce slyšet a víš že i když je řekneš a ten druhý pozná že to říkáš jen proto že chce, nechce slyšet nic jiného.

Stále cvičím, až mi to přijde divný, že jsem ještě nepřestala. Ale nemám chuť přestat. Zatím je to na dobré cestě.
 


Komentáře

1 Zoe Zoe | Web | 28. ledna 2014 v 18:41 | Reagovat

proč se mi omlouváš? já ráda čtu i tvých pocitech k němu ;)

také ráda bloguji právě proto. spoustu věcí neřeknu, protože se prostě bojim.

se cvičením držím palce! určitě vytrváš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.