konec fňukání.
ne nakašlete si, ale pořád si budu stěžovat a pořád se budu s něčím srát, abych se pak mohla trápit a cítit se zle.
nesnáším koloběh tohoto života. Chtěla bych se nebát zvířat, nebát se noci, nebát se být sama v jakémkoli domě a pak bych mohla začít chtít chovat ovce, žít v opuštěném domě uprostřed ničeho a bez obav přežít noc o samotě.
Nejím. Ono teda jím jedno dvě jídla denně, díky čemuž nehubnu samozřejmě ale ani nepřibírám snad i když si příjdu čím- dál - víc nafouklá.
do plavek už tohle léto nikdy nepůjdu! nikdy! hnus vidět se pak po koupání v zrcadle.
chtěla bych mít myslánku a ukládat si do ní všechny ty žvásty co mi mozek dokáže neustále vymýšlet každý den a pořád dokola. chtěla bych spát a spát a cítit se moc přespaně aby se mi nechtělo zase nic jiného než spát.
chtěla bych psát něco smysluplnějšího.
chtěla bych být něčím výjmečná abych mohla mít aspoň jedno-procentní pocit, že by mi mohl někdo něco závidět.
chtěla bych pomoct a obejmout starou paní, která většinu svého života pečuje o svou těžce postiženou a na lůžko upoutanou dceru. chtěla bych mít její povahu a nepřemýšlet nad kokotinama. mít to smíření. tu laskavost a ochotu vůči druhým. usmívat se na druhé.
měla bych jít spát ale chtěla jsem něco napsat.